Když se řekne Pardubický kraj, co se vám vybaví jako první?
Domov. Místo, kde jsem se narodil, které znám, cítím se v něm bezpečně, a se kterým je spjatá má pracovní kariéra. Vybaví se mi region, který je skvělým místem pro život, a to díky dobré dopravní dostupnosti všemi směry, ale také díky kulturnímu a přírodnímu bohatství. I když patříme mezi menší kraje, jsem si jist, že můžeme každému návštěvníkovi nabídnout pestrou paletu turistických zajímavostí. Pro mě osobně je Pardubický kraj česko-moravským pomezím s mnoha symbolickými místy. Jen namátkou si vybavím Králický Sněžník, hřebčín v Kladrubech nad Labem, zámek v Litomyšli, Kunětickou horu nebo celou řadu tradic od masopustních průvodů na Hlinecku, přes Smetanovu Litomyšl, Velkou pardubickou až po jednotlivé hasičské soutěže. Jsme také krajem, který spojuje historické území Čech a Moravy od Kojic u Přelouče až po Jevíčko.
Jsou v kraji vůbec nějaké problémy, když o něm tak krásně hovoříte?
Asi se shodneme, že problémem je kvalitní silniční napojení na zbytek republiky. Náš kraj je a bude tranzitní směrem z Prahy na Moravu. K tomu je nutná odpovídající silniční síť. Po desítkách let debat se nyní konečně začala stavět dálnice D35, dříve R35. Avšak stále se bavíme pouze o prvních úsecích z Opatovic nad Labem do Ostrova u Vysokého Mýta. Byl jsem však opakovaně ujištěn, že stavba patří mezi priority státu, který udělá maximum, aby nedocházelo ani k dílčím prodlevám. Pokud se podaří celou trasu dobudovat, výrazným způsobem se ulehčí městům jako je Vysoké Mýto či Litomyšl, ale i řadě menších obcí ležících na trase stávající silnice I/35.
Co se podle vás naopak podařilo?
Nechci si přivlastňovat práci předchozích hejtmanů, a proto budu hodnotit pouze posledních osm let. Myslím, že vše, k čemu jsme se zavázali, jsme splnili. Podařilo se nám dokončit nebo zahájit výstavbu celé řady důležitých projektů. Nad rámec dohodnutých priorit se vyskytla neopakovatelná příležitost upravit areál Gočárových automatických mlýnů v Pardubicích, do kterých chceme přesunout naši Východočeskou galerii.
Jsem nesmírně šťastný, že se nám podařilo také stabilizovat krajské zdravotnictví, které v minulosti nesmírně zatěžovalo krajskou pokladnu. Nyní můžeme investovat do něj nejvíce prostředků v historii. Pět dříve samostatných nemocnic akutní lůžkové péče se nám podařilo spojit do jedné akciové společnosti. Díky tomu můžeme finanční prostředky, které jsme dříve dávali na sanaci ztrát, investovat do vybavení jednotlivých oddělení, ale také do modernizace nemocničních pavilonů. Projekty jako centrální příjem v Pardubické a Orlickoústecké nemocnici či stavba nové nemocnice v Moravské Třebové, nemají v krajském zdravotnictví obdobu.
Nejvíce peněz z našeho krajského rozpočtu jde do oblasti dopravy. Jen v roce 2020 jde do silnic 2,5 miliardy korun. Když si vezmeme, že rozpočet kraje byl v loňském roce 4,2 miliardy včetně provozu, je to doklad úspěšnosti získávání prostředků i z jiných zdrojů.
20 let je optimální doba pro bilancování. Osvědčilo se fungování krajů? Vybojovaly si své místo na slunci?
Třebaže si to mnoho z nás stále neuvědomuje, s činností kraje se setkáváme vlastně každý den. Náš kraj má na starosti silnice II. a III. tříd, kterých je celkem 3124 kilometrů. Zřizujeme střední školy, ústavy sociálních služeb, jsme jediným a výhradním vlastníkem nemocnic akutní lůžkové péče na území kraje. Zřizujeme také zdravotnickou záchrannou službu, dětské domovy, nemocnice následné péče či Správu a údržbu silnic, která zajišťuje letní i zimní údržbu. Vedle těchto činností se nezastupitelnost role krajů prokázala zejména během koronavirové pandemie, a to v oblasti krizového řízení. Kraje na sebe převzaly mimořádnou a nezastupitelnou úlohu v rámci distribuce osobních ochranných pomůcek a dezinfekce. Jsem proto zcela přesvědčený, že kraje mají v České republice své pevné a nezpochybnitelné místo, byť z úst některých vrcholných politiků občas slyšíme opačné názory.
Zmínil jste koronavirovou pandemii, která ochromila život de facto v celém světě. Jak s odstupem hodnotíte jarní měsíce v našem kraji?
Jednalo se o zcela novou situaci, kterou nikdo z nás nezažil. V minulosti jsme řešili povodně, ptačí chřipku, africký mor prasat a samozřejmě běžné chřipkové epidemie. Na všechny uvedené situace existují scénáře, metodiky či přesně stanovený postup. Koronavirová pandemie a její rozměr však nemá v novodobé historii žádný srovnatelný příklad. Za velmi důležité považuji, že se nám ve spolupráci s dobrovolnými hasiči a starosty obcí podařilo zavést distribuční systém, který se osvědčil a fungoval na výbornou. Hasiči pracovali ve dne i v noci, a to nejednou bez včasně avizovaných zásilek od státu. Zvláště v prvních dnech to bylo pro všechny velmi složité. Jsem také vděčný za výbornou komunikaci se starosty, a to nejen obcí spádových s rozšířenou působností. Myslím, že všichni v samosprávách dělali maximum, ať už organizací šití roušek, sháněním dezinfekce či osobních ochranných prostředků. Ještě jednou bych chtěl poděkovat také všem lékařům, zdravotním sestrám, ale i dalším profesím jako jsou řidiči či prodavačky, jelikož i díky nim bylo možné udržet základní služby pro občany.
Když se podíváme čtyři roky před sebe, je něco, co byste si pro náš kraj přál?
Především bych si přál, aby se podařilo úspěšně dokončit centrální příjmy v Pardubicích a Ústí nad Orlicí a Nemocnici následné péče v Moravské Třebové. Rád bych přidal také kompletní rekonstrukci Svitavské nemocnice. I díky dobré připravenosti dalších projektů jsme schopni získat až tři miliardy korun z Evropské unie na velké zdravotnické stavby. To by nám výrazně pomohlo také v dalších investicích.
Na závěr mám osobní přání, aby v příštím období vedli náš kraj zodpovědní lidé, kteří si váží toho, že mohou dočasně vést krajskou samosprávu a rozhodovat o prioritách z peněz nás všech, a kteří nebudou rozhazovat za nesmysly bez efektu. Kraj si zaslouží i nadále dělný tým a finanční stabilitu s realizací projektů pro zlepšení zdravotní a sociální péče, silniční infrastruktury i školství. Ostatně k tomu kraje jsou.