Pardubický kraj letos slaví 20. výročí existence. Jak byste stručně kraj představil někomu, kdo v Pardubickém kraji nikdy nebyl a jak někomu, kdo v kraji žije celých 20 let?
Začal bych lidmi, kteří plánují náš kraj navštívit, a pevně věřím, že pokud tak již neučinili, tak v průběhu nejen letních prázdnin učiní. I když patříme mezi kraje malé, tak jsem přesvědčený, že z hlediska turistických atraktivit máme všem co nabídnout. Pokud budu postupovat od západu na východ, tak nesmím opomenout náš klenot UNESCO, kterým je Národní hřebčín Kladruby nad Labem. Na něj jsme právem pyšní a myslím, že nejen rodiny s dětmi tento pohádkový hřebčín navštíví. S koňmi je spjatý také hřebčín ve Slatiňanech nedaleko zámku, jehož zahrada prošla obnovou a opravdu vybízí k návštěvě. V krajském městě v Pardubicích nyní opravujeme náš zámek, který se po dokončení nejzásadnější investice od dob jeho postavení stane skutečnou perlou krajského města. V jeho blízkosti je dominanta celého Pardubicka, kterou je Kunětická hora. Návštěvníci by neměli zapomenout ani na skanzen na Veselém Kopci, zámek v Nových Hradech, který se díky úsilí manželů Kučerových stal skutečným „Českým Versailles.“ Jsem přesvědčený, že nemusím představovat další památku UNESCO na území našeho kraje, a to litomyšlský zámek. Z dalších památek nezapomenu na hrad Svojanov či zámek v Moravské Třebové. Pro mne osobně má zvláštní význam Králicko se svojí pevnostní oblastí. Pro milovníky vojenské historie, ale nejen pro ně, je toto místo opravdovým rájem a jsem rád, že jako Pardubický kraj můžeme dlouhodobě pomáhat tomu, že se tyto objekty daří stále více zpřístupňovat návštěvníkům, ať se jedná o tvrze Bouda a Hůrka, ale také další objekty.
Toto vše věřím, že obyvatelům našeho kraje představovat nemusím, i když jsem přesvědčený, že vzhledem ke členitosti našeho kraje jsou místa na Králicku, která obyvatelé Pardubic neznají, a naopak lidé z Jevíčka třeba ani netuší, jak krásné jsou Bohdanečské rybníky. Myslím si, že právě v letošním roce, který byl, je a zřejmě ještě bude poznamenán koronavirovou pandemií, máme možnost poznávat krásy našeho kraje.
Jste hejtmanem už osmý rok, skoro polovinu trvání Pk. Co se podle vás za 20 let povedlo a v čem má kraj ještě rezervy, jaké jsou silné a slabé stránky kraje?
Oblastí, ve které jsou stále jisté rezervy, je kvalitní dopravní napojení. Náš kraj je a bude tranzitní směrem z Prahy na Moravu. K tomu je nutná odpovídající silniční infrastruktura. Po desítkách let debat jsme nyní konečně svědky stavby dálnice D35, dříve R35, avšak stále se bavíme pouze o prvních úsecích. Na posledním setkání s generálním ředitelem Ředitelství silnic a dálnic Radkem Mátlem jsem byl ujištěn, že tato stavba patří mezi prioritní a ŘSD udělá maximum, aby nedocházelo byť k dílčím prodlevám. Pokud se podaří dobudovat celou trasu, tak se výrazným způsobem ulehčí městům jako Vysoké Mýto či Litomyšl, ale i řadě menších obcí na trase stávající silnice I/35.
Na druhou stranu jsme kraj s kvalitní železniční infrastrukturou, které dominuje hlavní železniční koridor. Přeprava po železnici je tak často pohodlnější a rychlejší než doprava osobní. Myslím si, a mohu snad hovořit i za kolegy, že děláme maximum proto, abychom postupně modernizovali jednotlivé silnice II. a III. tříd, které nám však kraj v minulosti přenechal bez jakýchkoliv garantovaných finančních prostředků ve stavu, který vygeneroval investiční dluh na těchto silnicích v řádu 15 miliard korun. Jsem rád, že v posledních letech můžeme masivně investovat jednak z vlastních zdrojů, ale také z fondů Evropské unie či Státního fondu dopravní infrastruktury. V oblasti zdravotnictví, které ukázalo svoji sílu v posledních měsících, beru za důležité, že jsme fúzovali pět dříve samostatných nemocnic akutní lůžkové péče do jedné akciové společnosti. Díky tomu můžeme finanční prostředky, které jsme dříve dávali na sanaci ztrát, investovat do vybavení jednotlivých oddělení, ale také do moderních pavilonů. Za všechny zmíním multioborový pavilon v Pardubické nemocnici, investice do monobloku Chrudimské nemocnice, ale také stavby a opravy v Litomyšli, Svitavách a Ústí nad Orlicí. Právě tam nyní probíhá důležitá stavba centrálního urgentního příjmu. Ten připravujeme také v Pardubicích, kde již nyní dostala jasné obrysy nová budova psychiatrie. Nesmím zapomenout ani na Nemocnici následné péče v Moravské Třebové, kde letos zahájíme stavbu nové moderní budovy s výjezdovou stanicí naší záchranné služby. A mohl bych pokračovat dál. Jako první kraj jsme zahájili transformaci sociálních služeb, kdy se klienti dostávají z klasických ústavních zařízení do bytů a rodinných domků, což jejich život přibližuje co nejvíce běžným podmínkám.
Hlavně jsem rád, že jsme se stali důležitým partnerem pro obce, spolky, různé iniciativy či instituce. Snažíme se bojovat za náš region, i když mnohdy to není vůbec jednoduché, což dokazují posední týdny, kdy samosprávy doslova doplácejí na některá vládní opatření a nařízení. I přesto však mohu slíbit, že tu kraj pro svoje obce a svoje občany bude nadále.
Když byste srovnal Pk s ostatními „venkovskými” kraji (mimo Prahu), v čem je výjimečný, co mimořádného nabízí svým obyvatelům a turistům, co jiné kraje nemají, je podle vás něco takového?
Již jsem zmiňoval celou řadu zajímavých míst, kterých je samozřejmě v našem regionu ještě více. Osobně bych se chtěl vyhnout srovnávání, i když se v rámci výročí 20 let krajů se toto srovnání v mnoha ohledech nabízí. Jsme často srovnáváni například v rámci návštěvnosti a počtu přespání. Z těchto statistik nevycházíme příliš dobře, ale to je způsobené jak velikostí regionů, tak především ubytovacími kapacitami. V našem kraji máme více malých penzionů či ubytování v soukromí, což se však do těchto konkrétních statistik nepromítá. Je jasné, že nejsme a nebudeme Krkonoše, Šumava, jižní Morava či Čechy. Myslím si ale, že právě hřebčín v Kladrubech, pevnostní oblast na Králicku, masopustní obchůzky na Hlinecku či zámek v Litomyšli jsou pro turisty dostatečným lákadlem.
Není to tak dávno, co Pk začal používat nové logo, osvědčilo se? Jaké jsou reakce obyvatel kraje, ztotožnili se s ním, nebo se i po čase objevují výhrady? Historikové a odborníci na vizuální identitu logo kritizovali, někteří lidé je připodobňovali ke švédské vlajce. Je něco tak nehmatatelného, těžko uchopitelného jako logo pro kraj vůbec důležité?
Nové krajské logo, které nahradilo původní globus se siluetou Kunětické hory, vyvolalo poměrně hodně emocí, ale především v mediálním světě. Ostatně každá změna vizuální identity je velmi debatovanou záležitostí a trvá nějaký čas, než si na ni lidé zvyknou. Stejným procesem si nyní prochází například Svitavy, ale byli jsme svědky debat ohledně vizuální identity Prahy 3 nebo Valašského Meziříčí. S panem náměstkem Línkem, ale i dalšími kolegy jsme novou variantu loga dlouho diskutovali, protože nám bylo zřejmé, že kolem něho budou debaty. Cílem však bylo vybrat neutrální symbol, který pojme celý kraj, protože Kunětická hora je primárně dominantou Pardubicka. Dopravní cesty k našemu kraji patří, a to jak silniční, železniční, tak vodní.
S odstupem času si myslím, že se logo stalo běžnou součástí života kraje a stejně jako to předchozí je využíváno primárně pro prezentaci v oblasti sportu či cestovního ruchu. Důležité je, že v záplavně log různých partnerů akcí je naše logo viditelné a připoutá pozornost k názvu Pardubického kraje.
Nesmíme však zapomínat, že kraj má stále svůj nezpochybnitelný symbol, kterým je znak. Změna loga byla často interpretována jako náhrada za znak, což samozřejmě není a nemůže být pravda. Bez loga se kraje obejdou, ale využití znaku má svá jasná a pevně daná pravidla. Proto také kraje, ale často i města přistupují ke tvorbě loga, které společně se znakem, či vlajkou vytváří identitu daného regionu.
Vydobyl si Pk podle vás za 20 let existence legitimitu a lokální identitu, cítí se obyvatelé se “svým” kraje spojeni, provázáni? Před 20 lety se projevily silné odstředivé tendence v jihovýchodním cípu kraje (Moravskotřebovsko, Jevíčsko), moravisté usilovali o zařazení do Olomouckého nebo Brněnského kraje, proběhlo několik anket a referend. Trvalo do přes pět let. Komunální politici nakonec ale zvedli ruce pro Pk, někteří legitimitu a průkaznost lidového hlasování zpochybňovali. Jsou podle vás tyto tendence už zahlazeny nebo ještě stále „probublávají” pod povrchem? Není v neuspokojených požadavcích obyvatel této části kraje skrytá hrozba pro budoucnost? Jak vnímáte reakce obyvatel kraje na nedávnou aktivitu s vyznačením českomoravské zemské hranice na dvou místech (silnicích) kraje?
To že Pardubický kraj je podle stávajícího členění naší země vlastně „Českomoravským pomezím“ nikdo asi nezpochybňuje. Základní stavební jednotkou jsou okresy, které od 60. let 20. století nijak nezohledňují historické členění zemí, které jsou dnes součástí České republiky. Až do roku 1960 za bývalého Československa ovšem tehdejší okresy i kraje odpovídaly alespoň přibližně a navazovaly na historické hranice Čech, Moravy a Slovenska. Pardubický kraj se i svými symboly hlásí jak k české, tak i moravské části. Není to jen o symbolech, ale o reálném zájmu, který je vidět v investicích do silnic, středních škol, ale také zdravotnictví. Ostatně připravujeme velkou investici do nemocnice v Moravské Třebové, ale podařilo se nám také zmodernizovat Odborný léčebný ústav v Jevíčku. To je však jen zlomek z konkrétních investic a pomoci. Chci tím jednoznačně ukázat, že jsme kraj, který nezapomíná na žádné své části.
Co se týká konkrétní zmíněné aktivity skupiny historiků, tak tu jsem jako milovník této vědní disciplíny přivítal a od samého počátku jsem nerozuměl přehnaným reakcím a snahám o jejich kriminalizaci. Bílá čára na hlavních silnicích s nápisy Čechy, Morava byla vyhodnocena nejprve jako trestný čin a začalo stíhání. Nakonec jej státní zástupce přehodnotil na přestupek. I tak si osobně myslím, že nemá cenu hledat v této iniciativě nic nebezpečného. Zvláště pokud se na zemské hranici obnovuje v lesích množství hraničních kamenů ještě z dob tzv. Tereziánského katastru z 18. století.
Proto jsem považoval za správné se setkat s iniciátory a probrat možnosti spolupráce, jak nenásilně upozornit na historický kontext správního členění naší země. Řešení se nám nalézt podařilo. Všude v zahraničí a nakonec i u nás se můžeme setkat s upozorněním na turistické zajímavosti. V České republice existuje dokonce oficiální dopravní značka - hnědá cedule s bílým textem a příznačným symbolem. Už v minulosti jsme s Klubem českých turistů vyznačili řadu turistických cílů, a proto se nabízí na vybraných místech našeho kraje tyto značky osadit. Ostatně Ředitelství silnic a dálnic nemá s tímto řešením problém. V příštích týdnech a měsících budeme dále jednat a věřím, že se již brzy tato upomínka této historické zajímavosti na území našeho kraje objeví. Znovu však opakuji, že se jedná jen a pouze o připomenutí historické hranice a nevnímám snahu jako součást jakýchkoliv separatistických tendencí.
Myslíte, že je možné po 20 letech existence Pk „napsat” historii Pk? Podobný projekt realizuje Univerzita Hradec Králové zaměřený na celé východní Čechy. Měl by podle vás podobný projekt jen pro Pk smysl, pomohl by obyvatelům kraje, který v minulosti v současném složení nikdy neexistoval, se s krajem identifikovat, nebo je důležitější dívat se do budoucnosti a minulost nechat „spát”?
Dvacet let je rozhodně dostatečně dlouhá doba na to, abychom se mohli ohlédnout zpět a zhodnotit, co se v našem kraji událo, co se povedlo a co se nevydařilo. Budování identity je však otázkou doby daleko delší, a to obzvlášť v momentě, kdy se jedná o region, který v této podobě de facto neexistoval. Osobně však více než publikace či brožury podobného zaměření vnímám jako důležitější utvářet společnou identitu regionu každodenní prací, komunikací se starosty, ale i samotnými lidmi. Jsem přesvědčený, že kraje mají v České republice své pevné a nezpochybnitelné místo, byť i z úst některých čelních představitelů našeho státu občas slyšíme názory, k čemu vlastně kraje jsou. Naposledy v průběhu koronavirové pandemie se ukázalo, že kraje jsou nesmírně důležité při zajišťování a koordinaci pomoci směrem do území. Proti chaosu, který vládl především v prvních týdnech na centrální úrovni, jsme společně s kolegy z Asociace krajů ukázali, že svůj region dobře známe a víme, co je kde potřeba.